Na našem webu používáme cookies.
Některé z nich jsou k fungování stránek nezbytné, ale o těch ostatních můžete rozhodnout sami.
Na očkování existují dva krajní názory. Podle některých názorů by se nemělo očkovat téměř vůbec, protože očkování "oslabuje organismus", či mu škodí, podle jiných by se mělo očkovat co nejvíce, protože se vakcinací eliminují jak nakažlivé choroby, tak jejich komplikace a šíření na jiné děti.
Situace je potom o to složitější, že někdy nejde jen o argumenty zdravotní, dítěti prospívající, ale o různé důvody komerční či jiné.
Osobně se domnívám, že je nutné položit si při úvahách o očkování dvě otázky:
V některých případech za nás rozhodla hygienická služba, která stanovila povinná očkování. Ta jsou určena proti nemocem, jejichž průběh je nebezpečný pro jedince samotné, pro skupiny osob (dětí), nebo jejichž komplikace mohou být závažné.
Jde o tato očkování:
Tato očkování jsou hrazena státem a jsou tudíž pro rodiče bezplatná, věk dítěte, ve kterém se s očkováním začíná, není vybrán náhodně.
Víme, že od narození je malý novorozenec poměrně dobře chráněn před těmi nemocemi, které prodělala maminka, nebo proti kterým byla sama očkována. Obranné látky přestupují pupečníkem do těla vyvíjejícího se dítěte a po narození ho chrání. Jistě jste si také všimli, že novorozenci tak snadno neonemocní infekční chorobu v rodině, která se objevila náhodně kolem doby porodu (virózy, bakteriální nemoci).
Situace se však dramaticky mění začátkem druhého měsíce po porodu. Protilátky přenesené ještě v děloze se rozkládají, na konci druhého měsíce jich má kojenec jen velmi málo. I když je obranyschopnost dítěte mírně zlepšena kojením (v mateřském mléku je, jak známo, také mnoho látek bránících infekcím), přesto je již malý kojenec ve věku dvou měsíců minimálně chráněn především proti černému kašli či tetanu. Ve třech měsících věku je pak tato situace velmi závažná a s neočkovaným dítětem bych se bál vyjít do kteréhokoliv nákupního centra, jet hromadnou dopravou, nebo se pohybovat v blízkosti kašlajících lidí.
I když jsou právě uvedené infekční nemoci vzácné, přesto se i v Čechách objevují a situace může být v budoucnosti ještě výrazně horší. Epidemie spalniček jsou velkou hrozbou pro nechráněné jedince. Spalničky jsou těžkým onemocněním, ještě horším je však tetanus a příušnice. Mezi časté komplikace příušnic patří záněty varlat, vedoucích k neplodnosti. I černý, jinak také dávivý kašel se v Čechách prokazatelně vyskytuje (máme řadu prokázaných protilátek). Je způsobován Bordetellou pertussis. To je mikrob, je tudíž léčitelný antibiotiky. Velkým problémem černého kašle jsou však jeho následky: sliznice v dýchacích cestách je na mnoho měsíců narušena, produkuje hlen, jež dráždí k těžkému, dávivému kašli. Stav může i po řádném přeléčení antibiotiky trvat mnoho měsíců. Pro velké děti je to nepříjemná obtíž, ale přece jen trochu řešitelná Codeinem. Ten malé děti nesmí, tlumících léků se nemůže podávat mnoho, a tak i pokud dítě nezemře vysílením, jeho zdravotní stav je dlouhodobě ovlivněn.
Maminkám, které chtějí očkování oddalovat, moc nerozumím. Všechny říkají, že chtějí pro své miminko to nejlepší, ve skutečnosti však riskují jeho závažnou nemoc s ještě závažnějšími komplikacemi. Možná je to tím, že žádnou z těchto nebezpečných nemocí nikdy neviděli. Já jsem je před léty léčil na dětské klinice a vím, jak jsou pro děti zatěžující a kolik mají závažných komplikací. V dětských ordinacích nemůžeme maminky násilím nutit k očkování. Přesto je třeba upozornit je na to, že odkládáním očkováním mohou své dítě trvale poškodit. Nikdo mi nikdy za tento názor nezaplatil, neříkám ho ze žádného skrytého hlediska, ten názor na očkování vyplývá opravdu jen ze zkušeností celého života.
Mimo tzv. povinných očkování lze děti očkovat ještě proti jiným chorobám, které jsou v dětském věku nebezpečné. Hradí si je rodiče a často na ně přispívají i zdravotní pojišťovny. To jsou očkování individuální.
(tzv. nadstandardní očkování)
Při rozvaze, zda provést u dítěte očkování, které není povinné (zpravidla není povinné proto, že na plošnou vakcinaci nemá zdravotní systém prostředky), vycházíme z míry rizika, jemuž je dítě vystaveno. Vakcinace je samozřejmě jistým zásahem do imunity, ale dlouholetá zkušenost z očkování prováděných ze zákona povinně (záškrt, tetanus, černý kašel, dětská obrna, spalničky, zarděnky, atd.) ukazuje, že míra pozitivních důsledků převažuje.
Na nadstandardní očkování připlácejí prakticky všechny zdravotní pojišťovny.
Podle zkušeností ze zahraničí, na základě literárních údajů i na základě svých zkušeností, bych preferoval časový postup nepovinné vakcinace takto: