Pomočování

            Děti se přestávají v noci pomočovat mezi druhým a čtvrtým rokem. Podle současných názorů dozrává močový měchýř do pátého roku věku a teprve pomočování po šestých narozeninách dvakrát za měsíc by mělo být postupně léčebně ovlivňováno.

            Pokud dítě nemělo nikdy takzvané suché období, to znamená, že se pomočuje od kojeneckého věku, označujeme pomočování jako primární enurézu.

            Sekundární enuréza je ta, kdy u dítěte během vývoje došlo k ústupu fyziologického nočního pomočování na dobu alespoň půl roku, ale znovu se začalo pomočovat.

            Pokud noční pomočování přetrvává po pátých narozeninách a v moči byl vždy normální nález, doporučuje lékař často vyšetření močových cest ultrazvukem, hledá možné příčiny. Některé děti mají zvýšenou produkci moči během spánku, některé sníženou kapacitu močového měchýře. Byl prokázán vliv dědičnosti, příčinou může být i stresová situace v rodině (zahájení školní docházky, narození mladšího sourozence, neshody mezi rodiči). Častější je pomočování u chlapců. Dítě by mělo mít tzv. pitnou a mikční kartu, do které je zaznamenáván příjem tekutin, počet močení a množství moči v jednotlivých porcích. Ve věku kolem pěti let by měl být počet denních močení mezi čtyřmi a osmi, u dětí, které močí přes den velmi často, můžeme nalézt poruchu funkce dolních močových cest.

            Noční pomočování není nebezpečné, ale může snižovat sebevědomí dítěte a může vést k problémům v dětském kolektivu. Proto je ho třeba ve školím věku léčit.

Léčba

• Režimová opatření: Ta spočívají v omezení příjmu tekutin v pozdních odpoledních hodinách a večer.
• Úprava stravy: Na letním táboře pro děti s enurézou, který jsme před léty pořádali, jsme viděli, jaké následky má omáčka k večeři. Mnoho dětí z těch, které dříve udržely suché noci, se pomočila.     
• Omezení tekutin před spaním: Dítě by nemělo pít při čištění zubů.
• Kalendář suchých nocí: Dítě si ho vede samo, rodiče by neměli šetřit pochvalou, zůstane-li suché. Není třeba chválit jen za plně suchou noc. Ze začátku je jistým úspěchem, který si zaslouží pochvalu, když se dítě po pomočení probudí a dojde říci rodičům, že je mokré.
• Konzultace psychologa může přinést odpověď na původ enurézy a pomoci při její léčbě. Příčin noční enurézy může být řada – počínaje nástupem do nového kolektivu v mateřské či základní škole přes narození sourozence až k rozvodu rodičů.
• Probuzení k vymočení mezi 22. a 23. hodinou v době, kdy jdou spát rodiče. Dítě musí být probuzeno do plného vědomí, jakkoliv to je díky tvrdému spánku někdy těžké. Tento způsob sice nepatří k oficiálním doporučením, ani odborné názory nejsou zcela jednotné, ale na zmíněných dětských táborech se nám buzení po 22. hodině ukázalo jako velmi efektivní.
• Enuretické alarmy mohou na základě podmíněného reflexu výrazně pomoci. Starší přístroje byly vybaveny elektrickými vodiči napojenými na nízké napětí, které se umístily pod prostěradlo. Pokud došlo k pomočení, ozval se alarm, dítě se probudilo a snažilo se aktivně zastavit močení. Občas se stalo, že se po zaznění alarmu probudila celá rodina a dítě s enurézou spokojeně spalo. Přesto byla účinnost těchto zařízení poměrně vysoká. Moderní alarmy jsou vybaveny senzorem, který se pevně připevní k prádlu, čímž zachytí první kapky moči. Senzor je doplněn alarmním pruhem upevňovaným na paži dítěte, který vyzařuje modré světlo, vibruje a vydává zvuk. Ten může být i vypnut. Vibrace a případný zvuk vzbudí dítě a světlo mu pomáhá probudit se, zorientovat se, samo vstát z postele a dojít si na záchod.
• Farmakologická léčba: K ní lékař přistupuje zpravidla ve školním věku, kde je již noční enuréza obtěžující a brání účasti na několikadenních školních akcích. Podávání léků snižujících noční tvorbu moči vyžaduje striktní dodržování omezení tekutin večer a v noci a tedy i aktivní účast dítěte.

            I přes všechna opatření přetrvává u malého procenta pacientů občasné noční pomočení ještě po desátém roce věku. Je velmi důležité pomáhat dítěti překonat obtíže s enurézou, nedávat mu pocit viny, nezlobit se na ně. Dítě se často snaží, jen jeho úsilí není vždy plně úspěšné. Pokud nedojde ke zlepšení dříve, v pubertě většinou i u nejtěžších pacientů enuréza ustává.

Problémy, se kterými se mohou rodiče u dítěte během nemoci setkat, jsem shrnul do své knížky "Maminko, není mi dobře", kterou vydalo nakladatelství Vašut v roce 2019. Knížka i její aktualizované dotisky jsou dostupné v běžné knižní distribuci. Zabýval jsem se v ní jak postupy lékařskými, tak i radami, jak v pediatrii využívat léky přírodní.