Výchova dítěte

           

            Tento článek určitě vybočuje z mého záměru poskytnout rodičům rady k rozhodování o tom, jak řešit nejběžnější akutní zdravotní problémy. Nicméně, zdravotní stav dítěte je výchovou ovlivněn více, než by se na první pohled zdálo.

           

            Během vývoje procházejí děti několika obdobími vzdoru. To první vidíme obyčejně mezi druhým a třetím rokem. Dítě se cítí samostatné, začíná si uvědomovat svoji osobnost a přirozeně zkouší, co si může dovolit k okolí. Pokud mu rodiče nestanoví hranice a dovolí mu vše, není chybou dítěte, že toho zneužívá.

            Není jednoduché dětem hranice vysvětlit, protože našemu dospělému slovníku nemusí plně rozumět. Právě však nalezení dětského slovníku je důležitou cestou k rodičovským úspěchům.

            Hledejme společná řešení, učme děti, aby se učily rozhodovat. Ponechme jim možnost rozhodovat o věcech, které s sebou nenesou zdravotní ohrožení.

            Je přirozené, že děti zkoušejí, kam až mohou svým pláčem a trucováním dojít. Pokouší se naše hranice posunout. Měli by to být ale stále rodiče, kdo musí hranice udržet. Vlídně, ve vzájemné komunikaci, ale velmi důsledně. Ty děti, které se hranice nenaučí respektovat, mají problémy v kolektivu, ať je to zprvu mateřská školka či později škola.

            Nedůsledná výchova, která se eufemisticky označuje jako výchova "volná" posílí možná v dítěti pocit jisté jedinečnosti, ne vždy je však tato jedinečnost přijímána mezi dětmi s pochopením. Může dojít k vyčlenění z kolektivu, dítě se stává obětí šikany. Než ta je potom odhalena, dítě žije ve stresu, a to se všemi psychosomatickými důsledky. Do ordinace pak přichází s únavou, bolestmi hlavy či břicha. Obtíží pramenících z problémového začlenění do kolektivu vrstevníků je u dětí vychovávaných bez vytyčených hranic víc, než bychom předpokládali.

            Výchova k samostatnosti, k jisté míře sebevědomí, by měla být vždy provázena výchovou k realistickému vnímání světa. Dítě by mělo být ve svých názorech sice osobností, ale současně by mělo vědět, že není na světě samo, a že není středem vesmíru, jak to někdy cítí doma.  Dobrou výchovou tak lze zabránit frustraci z poznání, že existují konvence, které nám pomáhají žít v kolektivu. Ušetříme tak dítě zbytečného stresu, k němuž se zákonitě pojí nemoci. Když si tuto skutečnost rodiče uvědomí a budou tak dítě vychovávat, udělají pro zdraví a šťastný život svého dítěte velmi mnoho.

Dvacatero vzkazů rodičům od jejich dětí

  1. Nerozmazlujte mě. Vím dobře, že bych neměl dostat všechno, oč si řeknu - já vás jenom zkouším.

  2. Nebojte se být přísní a pevní. Mám to raději - cítím se tak bezpečněji.

  3. Nedovolte, abych si vytvořil špatné návyky. Musím spoléhat na vás, že je včas odhalíte.

  4. Nedělejte ze mě menšího, než jsem. Nutí mě to, abych se choval nesmyslně jako "velký".

  5. Nehubujte, nenadávejte a nedomlouvejte mi na veřejnosti. Daleko víc na mě zapůsobí, když se mnou promluvíte v klidu a soukromí.

  6. Nevnucujte mi, že mé chyby jsou těžké hříchy. Nabourává to můj smysl pro hodnoty.

  7. Nenechte se příliš vyvést z míry, když řeknu, že vás nemám rád/a. Nejste to vy, koho nenávidím, ale vaše moc, která mě ohrožuje.

  8. Nechraňte mě před všemi následky mého jednání. Potřebuji se někdy naučit snášet obtíže a bolest.

  9. Nevěnujte přehnanou pozornost mým drobným poraněním a bolístkám. Dokážu se s tím vyrovnat.

10. Nesekýrujte mě. Musel bych se bránit tím, že budu "hluchý" a budu dělat mrtvého brouka.

11. Nedávejte mi ukvapené sliby. Pamatujte si, že se cítím mizerně, když se sliby nedodržují.

12. Nezapomínejte, že se nedokážu vždycky vyjádřit tak, jak bych chtěl. Nedokáži být někdy zcela přesný a nebývá mi vždy rozumět.      

13. Nepokoušejte nadměrně mou poctivost. Dostanu strach a pak lžu.

14. Nebuďte nedůslední. To mě úplně mate.

15. Neříkejte mi, že mě nemáte rádi, i když někdy dělám strašné věci.

16. Neříkejte, že mé obavy a strach jsou hlouposti. Pro mě jsou hrozivě skutečné a hodně pro mě znamená, že se mi snažíte porozumět.

17. Nesnažte se mi namluvit, že jste dokonalí a bezchybní. Velmi mě šokuje, když zjistím, že to tak není.

18. Nikdy si nemyslete, že je pod vaši důstojnost se mi omluvit. Po upřímné omluvě se můj vztah k vám stává ještě vřelejší.

19. Nezapomínejte, jak rychle dospívám. Je to určitě těžké držet se mnou krok, ale prosím - snažte se.

20. Nezapomínejte, že nemohu dobře vyrůstat bez spousty lásky a laskavého porozumění. Ale to vám nemusím říkat, že ne?

...